Příel je ten, kdo o nás ví všechno a má nás pořád stejně rád. Je to osoba, se kterou se odvažujeme být sami sebou ...

NA BLOGU SE TEPRVE PRACUJE! DĚKUJI ;)

9. kapitola

2. července 2014 v 21:08 | Happy DemoN |  Dark Side [DS]

PÁD

(květen 2014)


Utíkal jsem a padal, těžce se zvedal a znovu se nutil do běhu. Nohy se mi bořily až po kolena do čerstvě napadaného sněhu. Neměl jsem absolutně tušení kam se to vlastně řítím, i přesto jsem se však nezastavil abych si oddechl, byť jsem byl na pokraji svých sil, nevěděl jsem kde je vlevo a kde vpravo … dokonce ani kam je dopředu a kam dozadu! Chvílemi jsem měl pocit, že snad běžím pozpátku. Zanedlouho se všude kolem mne počal rozléhat tichý smích, šustění a vrčení, upíří již zjistili, že jsem vzal roha. Ovšem ani toto mě nemohlo zastavit. Utíkal jsem jak nejrychleji to jen v mém polo-mrtvém stavu šlo, stále dál a dál dokud …
,,Ááá!" rozléhal se můj křik formou ozvěny kdesi v neznámu. Letěl jsem vzduchem a dělal při něm kotrmelce, oči strachem křečovitě přivřené až jsem měl chvílemi strach, že se má oční víčka snad navzájem protlačí skrze sebe. Během letu narazím do něčeho obaleného hlínou a kořeny, pravděpodobně okraje nějaké propasti, pak letím dál a během chvíle narazím znovu do toho samého, tentokráte ale zády. Celá tato komedie, ovšem protkána akční, drastickou sci-fi, se opakuje ještě několikrát, přitom se snažím některého okraje zachytit a pokaždé zaryji nehty do vlhké hlíny … bezúspěšně. Nakonec tvrdě dopadnu do mělkého potůčku, načež se voda hlasitě rozcákne daleko do stran a já tak potůček málem vyprázdním úplně. Ztěžka se posadím a třu si bolavé, naražené rameno. Vzhlédnu vzhůru, vidím jen malý bílý kruh kterým jsem tady spadl. Pak se rozhlédnu kolem sebe - maličká jeskyňka kruhového tvaru, dno pokryto černými, tmavě šedými a tmavě modrými oblázky pod asi jen deseti centimetry kalné vody, přičemž zakalení rozhodně nezpůsobil pouze můj pád!, z níž vystupuje ze všech stran holá černá skála ale asi ve čtvrtině se kámen mísí s hlínou a poté už jsou okraje propasti pokryté hlínou úplně. Kdesi nad sebou zaslechnu rozčilené hlasy. Náhle zapomenu na únavu a všechny své bolesti a vyskočím čile jako srna. Do tohoto malého jezírka ústí dva průtoky, ne o moc větší a navíc hodně nízko při zemi, oba dva jsou však v téměř stejné vzdálenosti od okrajů, jako by je někdo narýsoval podle pravítka. Moc se nad tím však nezamýšlím a bez váhání se vrhu k levému průtoku, položím se na břicho a bez zamyšlení co se asi tak nachází na druhé straně, a že to může být ještě nebezpečnější než rozzuření upíři prostrčím jím hlavu, samozřejmě nic nevidím, kdybych mě netlačil čas a stres, protočil bych oči, s velkými obtížemi se soukám dál do útrob jeskyně, nakonec se mi to podaří, mohu děkovat Bohu za mou štíhlost a ohebnost. Když jsem konečně celý uvnitř, chci se postavit, nejsem ale ještě ohnutý ani do pravého úhlu a … prásknu se do hlavy o kamenitý strop. Tiše zakleju bolestí a chytím se za krvácející zátylek, navíc zaslechnu, že se upíří sápou dolů za mnou.
,,Další problémy." povzdechnu si a po čtyřech pokračuji v cestě. Čím více se vzdaluji od jezírka, tím je hladina vody vyšší. Netrvá to dlouho a mohu ohnutý trochu více než v pravém úhlu. A dno je stále hlubší a hlubší. Zmocňuje se mne panika, nejen z upírů, jež kdesi nedaleko za sebou slyším plácat se vodou a nespokojeně vykřikovat, ale hlavně z toho, že nevím co mě čeká, stále nevidím na krok, naštěstí vede cesta pořád přímo a nikde jsem zatím nenarazil na odbočku, ale co až bude dno tak hluboké, že budu muset plavat? A co když bude hladina tak vysoko, že nebudu moct ani plavat a budu nucen se ponořit, sice vydržím pod vodou docela dlouho, ale nevím jestli se už vůbec někdy objeví místo, kde by byl strop dost vysoko na to, abych se mohl na chvíli vynořit a nadechnout se, a i kdyby tu takové místo bylo, za jak dlouho se objeví? Do té doby se určitě utopím … hlavou mi proletí myšlenka vzdát to a dobrovolně se vydat krvelačným upírům na milost a nemilost, možná to bude lepší než utonutí, rychle a rázně ji však zaženu a pokračuje v cestě.
Pak se do mne opře trochu silnější vlna vody, než jaké svým pohybem způsobuji já sám a otočím se. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Jeden z upírů sebou plácne jen kousek za mnou, když se pokusí po mě skočit! Jak to, že jsem o něm sakra dosud nevěděl?! Ihned přidám do kroku a brodím se, jak nejrychleji mohu, dál. Upír je v těsném závěsu za mnou. Kde ale nechal své kolegy? Snad tu není nějaký další vchod a oni mi nenadbíhají! V dálce spatřím bledě modré světlo. Není to ale obyčejné světlo, spíš něco jako neonové nápisy ve velkých městech. Ozařuje mě už z dálky.
Než se k němu však stačím dostat, oba nám podrazí nohy silný proud u dna a odnáší nás bůhví kam. Upír vyděšeně zaječí a snaží se zachytit nějaké skály. Mě proud strhl pod vodu a nemohu se vynořit. Začínám se dusit. Když se mi to konečně podaří, znovu mě jiná vlna ponoří. Otevřu oči a zpod hladiny znovu ono jasné světlo. Vychází nejspíš ze stropu. Zuřivě kopu nohama a machám rukama, načež se mi konečně podaří se vynořit. Divoce lapám po dechu přičemž se navíc ještě napiju odporné, špinavé vody. Nevím zda tu nazelenalou barvu působí ono světlo, nebo je ta voda taková i normálně. Upír stále divoce ječí a máchá kolem sebe rukama jako splašený.
Vím, že nemohu nic dělat a tak se nechám unášet proudem a jediné o co se snažím je udržet se nad vodou. Přitom si všimnu, že z úzkého, nepravidelného pruhu světla vysoko na stropě odpadávají malé částečky a pomalu poletují kolem. Vypadá to jako … světlušky? Více už nad tím nedumám, jelikož křik upíra ustal a proud zpomaluje.
Vytáhnu se na břeh z malé říčky, v níž se proměnila předtím divoká řeka, vyčerpaně sebou plácnu o rovnou kamenitou zem a opřu se o skálu. Po chvíli spatřím cosi plavat v říčce, zúžím oči a zaostřím - je to mrtvé tělo upíra. Utopil se? Myslel jsem, že upíry nelze zabít tak snadno, že k tomu člověk potřebuje dubový kolík a oheň. Krom toho si všimnu i … východu! V ten moment mi to malé světlo na konci temného tunelu připadá jako osmý div světa! Vyhrabu se na nohy a ženu se přímo za světlem, s každým přiblížením mé naděje rostou. Jen doufám, že se neocitnu opět na upířím území, a že jim nevlezu přímo pod nos.
Konečně jsem u východu, malý půlkruhový otvor v jeskyni, tudy také odtéká voda. Navíc jsem měl s barvou vody pravdu, je doopravdy zelená, otřesu se hnusem, z toho kouká minimálně salmonela. Velký bledý měsíc osvětluje z poloviny zamrzlou přírodní nádrž pod skalami, ohrazenou kolem dokola oblázkovým břehem, za ní se rozléhá nekonečný les.
,,Už zase?" zasténám.
Z nádrže také odtéká směrem do lesa potok.
Až teď si uvědomuji, že v jeskyni je relativně teplo a i voda má určitě dobrých sedmnáct až dvacet stupňů, přičemž venku mrzne jen praští. Usoudím, že zůstanu uvnitř dokud neuschnu a pak se vydám dál. V jeskyni není nijak extrémně vlhko, ale na sušení to také není zrovna ideální. No každopádně lepší než nic. A tak si sundám kabát a riflovou vestu a pověsím je na kameny, sám se přitom posadím na nejsušší místo a během chvíle usnu.
***
Brodím se sněhem a jsem z toho všeho značně otrávený. Nevím kam jdu, voda mě odnesla možná na úplně opačnou stranu než kam jsem chtěl jít - tedy do New Barrow, má tam být nově založená základna v boji proti upírům. Oblečení, hlavně těžký, huňatý kabát, se sušily strašně dlouho, proto jsem musel zůstat v jeskyni dva dny. Jestliže jsem už před dvěma dny polykal i hřebíky, nyní jsem polomrtvý hlady, žízeň zaženu sněhem, ale k jídlu tady asi nic nenajdu. I kdybych uměl něco chytit, nemám k tomu žádnou zbraň a navíc nevidím na krok. Otráveně jdu dál. Brzy pojdu a divá zvěř si pochutná spíš na mě než já na ní.
Po asi dvou hodinách vyčerpávající chůze zaslechnu zašustění. Ztuhnu. Kdesi zakřupe sníh.
To snad není pravda! Jak mě jenom našli?! Vyděsím se. Ucítím štípnutí.
,,Au!" chytnu se za postižené místo, ,,co to ksakru?!" vytáhnu věc z levého stehna, je to něco jako injekční stříkačka s chundelatým střapcem na konci. Než o tom ale stihnu přemýšlet, svět se začíná točit, jako kdybych byl opilý, brzy neudržím rovnováhu, padám na zem a nakonec o sobě nevím vůbec.


***


,,Co si o něm myslíš?"
,,Nemyslím si o něm nic."

,,Kde se tu vzal? Vidíš v jakém je stavu?"

,,Jo, vidím, no a? Stejně ho musíme zlikvidovat!"

,,Snad s ním nesouhlasíš?! Ani nevíš co je zač! Nevíš proč je na tom tak jak je. Co když ho unesli? To ho potom křivě obviníš!"
,,Soudce by stejně udělal podobné rozhodnutí, ne-li stejné!"
,,MLČ! Potlač už v sobě ten hněv a odpor, a začni se konečně chovat jako profesionál! Dobře víš, co musíme udělat! Nejdříve ho prověříme, podrobíme ho detektorem lži a pak se uvidí."
,,Ts."
,,A neurážej se laskavě! Složila jsi přísahu, když jsi sem šla, tak se mi teď neodvažuj odporovat a říkat co mám dělat! A pro tebe Harringtone platí to samé!"
,,A co když je to zvěd?! Co když má jen upoutat pozornost a ty bestie jsou teď na cestě do dalšího města?!"
,,A DOST! To by stačilo! Harringtone, Aharoniová, vy půjdete k monitorům, tady už vás dneska nechci vidět! Po celou dobu, co tady bude tenhle trosečník, se od něj budete držet dál, je vám to jasné?! Carloson a Whitney na to dohlídnou. Odchod!
Whiteová, vem si pár lidí a odvezte ho do pokoje, a až toho bude schopen tak …"
,,Probouzí se pane!"

Otevřu oči a co nevidím, ležím kdesi na stole ve světle šedé místnosti, do obličeje mi svítí oslnivé bílé světlo zářivky na stropě. Kolem mne je asi pět lidí v podivných tmavě šedo-modrých uniformách, dva z nich mají na rameni bílé šátky s červenými kříži, tak jako vojáci v druhé světové, nemusím ani hádat - lékaři, a všichni na mě zvědavě a zároveň odměřeně čumí.
Zamrkám a přidušeně dodám: ,,Kde to jsem?"

,,To vám prozatím nemohu říct," řekne hlubokým hlasem mohutný, vysoký muž s krátkými šedivými vlasy a strništěm na bradě. ,,ale budeme vás muset podrobit detektoru lži kvůli podezření ze špionáže."

No to jsem to dopadl …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 2. července 2014 v 22:17 | Reagovat

Páni, máš moc krásný blog! :D
Sice se teď chystám na další úpravu svého seznamu... Vždycky jsem si přála mít hodně affek, ale prostě to nezvládám :( Rozhodně ale u tebe něco počtu :D
myslím, že máš místo jisté :)
A mimochodem děkuji - jsi po několika lidech první, co si mě nezapsaly do seznamu dřív, než jsem odpověděla :-D  :-?  :-D  :-D

2 Happy DemoN Happy DemoN | 3. července 2014 v 1:51 | Reagovat

:D :D děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama