Příel je ten, kdo o nás ví všechno a má nás pořád stejně rád. Je to osoba, se kterou se odvažujeme být sami sebou ...

NA BLOGU SE TEPRVE PRACUJE! DĚKUJI ;)

Kapitola 1.

2. července 2014 v 20:24 | Happy DemoN |  Vládci času [VČ]

" SEZNÁMENÍ "

(březen 2013)


Mnoho lidí se bojů lesů, jejich ticha, jejich tajemna, i tvorů, kteří v něm žijí. Nepatřím sice mezi nejstatečnější bytosti, ale z lesa strach nemám, naopak, mám ho ráda, působí na mě až neuvěřitelně uklidňujícím dojmem, když se procházím houštím a pěšinkami, vyšlapanými zvířaty či vášnivými houbaři, kteří zde znají téměř každé místo a pravidelně se sem vracejí, mám příjemně flegmatickou náladu, bohužel času na tyto procházky příliš nemám, ,,doma'' na mě čeká mnoho povinností. Například dnes jsem dostala za úkol nasbírat několik druhů bylinek, o kterých běžný člověk nemá ani ponětí, že existují, přitom je jich tolik druhů, tolik rozličných barev a tvarů, že se až nechce věřit, že je to opravdu jeden ze skromných výtvorů přírody, nejde však zdaleka jen o byliny, některé z těchto rostlin působí i jako halucinogeny, některé jsou smrtelně jedovaté, ovšem pro všelijaké lektvary jsou všechny nepostradatelné. Jejich nevýhoda je, že jsou pečlivě skryty, já jakožto čarodějnický učeň, tato místa samozřejmě znám a tak mi nedělá velký problém najít tyto skryté dary přírody, vyrazit však musím velmi brzy, ještě před svítáním a i tak mám strach, že jdu pozdě, protože nejsem zdaleka jediná, kdo se o čarodějné rostliny zajímá a hrozí proto, že už budou sesbírány a na mě nic nezbude, mistr by ze mě určitě radost neměl. Mám štěstí, jsem tu včas a potřebné množství rostlin sesbírám. Hned poté se vydám na zpáteční cestu, při níž musím být velice ostražitá, nejen že se po lese potulují tvorové, které vážně nemám zájem potkat, ale také se mohu stát obětí některého z četných loupežných přepadení jiného čaroděje, tato přepadení jsou zde mimochodem běžná, vyhrává pouze ten nejsilnější, který si svou ,,kořist'' dokáže ubránit. Sotva mi myšlenka o nějakém zloději proběhne hlavou, uslyším za sebou prasknutí větve. Zastavím se a naslouchám, že by mě přece jen chtěl někdo okrást? Nebo si to pouze namlouvám a to co jsem slyšela, bylo divoké zvíře prodírající se křovím? Pro jistotu však nenápadně vytáhnu svou čarodějnickou hůlku a opatrně pokračuji dál v cestě jakoby nic. V tom na mě ze stromu někdo skočí, ikdyž jsem to čekala, šíleně se leknu, ten mizera mě nejdřív škrtí až mi málem vypadnou oči z důlků, stisk má teda pořádný, z toho usoudím, že jde o muže, a potom mi přitiskne ke krku svou hůlku. ,,Dej mi všechno co jsi nasbírala a možná tě ušetřím, ale varuji tě, nezahrávej si se mnou!'' pomaličku vytáhnu svou hůlku, zakřičím zaříkávadlo, kterým ho odhodím a on přistane o pár metrů dál, vyskočím na nohy a rázně řeknu: ,,Ty se mnou také ne.'' Nyní mohu dobře vidět s kým mám tu čest, ne příliš vysoký štíhlý muž se sytě zrzavými vlasy a knírem pod nosem, už jsem ho párkrát viděla, ale ještě jsem neměla tu příležitost poznat jej osobně, až do teď. Jen se pobaveně ušklíbne, z toho jedovatého pohledu čišícího ze světle zelených očí je mi až špatně, a prohlásí: ,,Dobrá tedy, jak myslíš děvče.'' a jediným svižným pohybem hůlkou mě pošle k zemi a následně se mi kolem celého těla omotávají šlahouny stromů a nesnesitelně pevně mě svírají. Hůlka mi vypadla, sakra práce. ,,Děkuji.'' řekne ironicky, když mi nožem odřízne s opasku měšec s pytlíkem bylinek. ,,Nerado se stalo.'' odpovím se stejnou dávkou ironie v hlasu. Samozřejmě mi nezapomene přes koleno zlomit hůlku a spokojeně odchází. ,,Hodně málo mě znáš hochu.'' řeknu si tiše pro sebe a přitom se usměji. Přestože hůlka není zrovna nejjednodušší a nejlevnější záležitostí, nosím s sebou vždy dvě, podle mě je to v začátcích nezbytné, protože člověk ještě není v kouzlení tolik zběhlý je dost možné, že o hůlku přijde, navíc to jsou spíš takové ,,repliky'', ta pravá nefalšovaná leží doma v truhlici v mé skříni, zamčená na několik zámků, šetřím si ji na nebezpečnější akce, podle mého mistra je to hloupost, dnes je to však teprve podruhé co byla jedna z nich zničena. Stěží propletu ruku šlahouny, jejichž sevření je stále užší a užší a já se pomalu začínám dusit, nakonec se mi podaří dosáhnou k opasku pro druhou hůlku, kouzlem se zbavím odporných zeleno hnědých šlahounů, blesku rychle vyběhnu za zrzkem, v běhu vytáhnu z pochvy nůž, když jsem blízko skočím po něm, překvapeně se otočí a já mu jediným tahem podříznu hrdlo. Padne na kolena, křečovitě se drží za krk z něhož se proudem řine krev a marně se snaží popadnout dech,celou dobu při tom velmi tiše bolestně sténá, pak se skácí k zemi úplně a po pár posledních škubnutích vydechne naposled. ,,No, myslela jsem teda, že jsi lepší.'' řeknu trochu zklamaně, vždy se naparoval a mluvil o sobě jako o nějakém géniovi, takže jsem si o něm udělala první obrázek - nafoukaný ale dobrý, momentálně jsem trochu změnila názor - nafoukaný a nepoužitelný. Když totiž učeň porazí čaroděje, to už svědčí o tom, že se asi ten rádoby čaroděj kdysi místo učení poflakoval někde v hospodě s ostatními jemu podobnými. Zakroutím hlavou, z bledé ruky vytrhnu svůj měšec a pokračuji v cestě, samozřejmě nezapomenu zkontrolovat, jestli je v něm vše. Po zjištění, že nic nechybí se usměji a uvážu si ho zpět ke svému opasku. Příroda na jaře je tak krásná, škoda jen, že jí krev toho ostudy našeho ,,řemesla'' musela poskvrnit, velká škoda. Za chvíli už spatřím chatrč, v níž již více jak dva roky žiji se svým mistrem. Chatrč se nachází hluboko v lese, dobře chráněná před zraky lidí, lesních nestvůr i ostatních čarodějů, cestu sem zná jen hrstka zasvěcených, ostatní, kteří znali cestu ale ukázalo se, že by ji mohli vyzradit, jsou mrtví, mistr se o ně postaral. Název chatrč je velmi výstižný, protože celé stavení vypadá velmi staře a zanedbaně, tedy spíš to co je z něj vidět, ono je totiž postavené pod zemí, na povrch vyčuhuje pouze střecha z dřevěných šindelí porostlých mechem a zavátá listím a větvičkami, dveře jsou u jižní části střechy, kde je hustý porost stromů, sám vchod je důmyslně maskovaný a i já mívám problém si vzpomenout, kde vlastně je. V celém domě je navíc jedno jediné okno (a podle toho to uvnitř také vypadá), které je na východní straně střechy, i ono je maskované. Když po asi deseti minutách konečně najdu vchod, nastává další problém, schody jsou značně kluzké a není problém se na nich i zabít, takže musím být velmi opatrná, navíc musím zavřít dveře tak, aby byly v původním maskovacím stavu. Schody scházím pomaličku po jednom, nechápu jak je maestro (jak říkám svému mistru) může vyjít tak rychle a navíc ještě s kovovou náhradou nohy! Konečně scházím poslední schod a úlevně si oddychnu, poté zamířím přímo do největší místnosti, pro kterou ani nemám pojmenování…je to jaksi vše dohromady, něco jako obývák, ložnice a pracovna. Jenom pro zajímavost, veškeré dřevěné věci v domě, včetně nábytku a střechy, jsou ze speciálního, vzácného asijského stromu s černou mízou, který je velmi odolný vůči jakýmkoliv nepřízním počasí i proti parazitům, odpuzuje většinu hmyzu (až na pár výjimek). Jakmile vejdu do místnosti, leknutím málem vysypu bylinky na zem, maestro je na všech čtyřech a zoufale něco hledá pod mohutnou černou skříní, přitom celkem nepěkně nadává. Není moc starý, zatím pouze čtyřicet jedna let a stále vypadá tak na třicet, takže se chvíli pozastavím pohledem na pozadí, které na mě kouká, během chvíle se však vzpamatuji, prudce zatřepu hlavou a pomyslím si něco o hloupé náně. ,,Emm…maestro…?'' ,,Ach…Gwen, to je dost že jdeš, kde jsi proboha byla tak dlouho?'' ,,No, po cestě jsem narazila na menší…překážku, ale zvládla jsem to, nic těžkého…a…co vy tu nacvičujete?'' nechápavě se na mě podívá svýma hnědýma očima a chvíli zírá, jako kdyby mu někdo v mozku zmáčkl tlačítko pause, pak mu ale dojde že se ptám na jeho polohu u skříně a dodá: ,,Jó tohle…no Marius utekl ze sklenice, nemůžu ho nikde najít.'' Marius je maestrův veliký pavouk, nějaký nový druh, který vznikl křížením druhů, které vznikly křížením jiných druhů a tak dále a tak dále…prostě speciální nově vyšlechtěný druh. Nejradši lozí po svém pánovi a spřádá na něm sítě, nechápu jak to maestro může snést, brr. ,,Vy jste ho zavřel do sklenice? Proč?'' udivuji se, tento jev není obvyklý, maestro má Maria velmi rád. ,,Potřeboval jsem už shodit ty pavučiny ne?'' Jenom pozdvihnu obočí a chystám se odejít.…. ,,Ááá! Tady jsi!'' leknutím málem vyletím z kůže, ,,Maestro mě z vás jednou trefí šlak!'' ,,Nestěžuj si pořád.'' řekne nevrle a zavře nebohého pavouka do zavařovací sklenice. ,,Jaká překážka, že tě potkala?'' zeptá se trochu podezíravě. ,,Ále, přepadl mě nějaký zlodějíček, takové malé zrzavé trdlo, byl o dobrých deset let starší než já, ale s magií to teda moc neuměl, prostě ostuda mezi čaroději, zvládla bych ho i se zavázanýma očima.'' ,,Hmm aha ... a ... co jsi mu udělala?'' zeptá se trochu váhavě. ,,Odstranila.'' odpovím stručně, maestro si povzdechne. ,,Už zase ... '' řekne tak tiše, že ho téměř není slyšet. ,,A hůlky? Jedna nebo obě?'' ,,Jedna.'' ironicky se zasměje, ,,Jak se jen můžeš spoléhat na to, že budeš mít stále k dispozici náhradní hůlku, asi budu muset rázně zakročit.'' Ušklíbnu se, já si tedy myslím něco úplně jiného. ,,Jak přesně ten chlápek vypadal?'' nakrčím čelo, přemýšlím, po pár vteřinách odpovím: ,,No, takový štíhlý ale hodně nízký, snad dokonce nižší než já, kratší zrzavé vlasy a vousy, sytě zelené oči s takovým tím jedovatým pohledem, měl takovou zvláštní hůlku - černou lesklou, vypadala jako ze skla, s bílou lebkou na konci. Mám pocit, že jsme ho už viděli jednou na Tajném trhu.'' maestro na mě pohlíží velmi zvláštním pohledem, je zaskočený. ,,Děje se něco?'' otáži se nejistě. ,,Ano, s největší pravděpodobností to byl Spike Wheel, syn Arthura Johna Wheela.'' vytřestím oči, Arthur John Wheel je jeden z nejsilnějších čarodějů a nejbohatějších lidí v okolí, má šlechtický titul a mnoho významných známostí. ,,Takže nyní, '' pokračuje maestro, ,,se připrav na to, že tvůj počin nebude bez následků, Wheel nám to určitě bude chtít spočítat.'' vezme si bylinky a odchází. Svezu se k zemi. O ne, další problémy! Doufám, že to nebude tak hrozné, jelikož jsem slyšela, že Wheel neměl svého mladšího syna Spika zrovna dvakrát v lásce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama