Příel je ten, kdo o nás ví všechno a má nás pořád stejně rád. Je to osoba, se kterou se odvažujeme být sami sebou ...

NA BLOGU SE TEPRVE PRACUJE! DĚKUJI ;)

Kapitola 2.

2. července 2014 v 20:26 | Happy DemoN |  Vládci času [VČ]

TAJEMSTVÍ

(březen 2013)


Brzy ráno mě vzbudí štiplavý dým, který se mi vkrádá do nosu. Hlasitě si kýchnu a snažím se rozlepit rozespalé oči. Zpod dveří se valí hustý tmavý dým, nejdříve si pomyslím, že třeba ještě na půl spím a jen se mi to zdá, zápach kouře je však příliš reálný, než aby to byl pouze sen. První myšlenka, která mě napadne je, že se maestrovi něco vymklo z rukou a hoří! Polekaně vyskočím z postele, přehodím přes sebe kabát, ústa a nos přikryji plátěným kapesníkem, který vytáhnu ze šuplíku, a po čtyřech se opatrně vydám ke dveřím. Otevřu je jen na tolik, abych se jimi protáhla, a hned je za sebou zavřu, spatřím maestra, jak si nějakým hadrem, taktéž jako já, přikrývá nos a ústa, volnou rukou rozhání dým, hlasitě kašle a nadává. ,,Maestro! Co se to děje?'' ptám se poplašeně. ,,Nepovedený pokus.'' odvětí stručně, aha, je mi to jasné. Maestro není jen čaroděj, on je i vášnivý vynálezce, bohužel většina jeho vynálezů zatím dopadla dosti špatně, stejně jako tento, zajímalo by mě, co se mu zase zrodilo v té jeho bláznivé hlavě.
Celý den jsme strávili vyháněním kouře a úklidem, a jelikož je v celém domě jediné okno a jedny malé dveře, bude větrání trvat minimálně týden! Paráda. ,,Co jste to vlastně chtěl zase vytvořit?'' Mlčí, jen po mě hodí nepěkný pohled, poznal ironii v mém hlase, jestliže on totiž považuje za hloupost to, že já používám dvě hůlky, pro mě jsou hloupé ty jeho vynálezy, a on to moc dobře ví. ,,No tak maestro.'' pobízím ho, i přes to všechno jsem opravdu zvědavá. ,,Měl to být stroj času.'' řekne suše. Mám co dělat, abych zadržela smích. ,,To jako…že chcete cestovat do budoucnosti nebo minulosti?'' jen mlčí a mračí se. ,,Ne, teď vážně, takhle jste to myslel?'' zeptám se znovu. ,,Ne,'' odsekne nevrle, ,,měl to být stroj, s jehož pomocí bych mohl zpomalit nebo i zastavit čas. Všechno kolem by se mnohonásobně zpomalilo, kromě osob, které by byly pod vlivem stroje.'' náhle se už nesměji, maestro je sice tak trochu blázen, ale už pár vynálezů sestrojil a fungovaly! I když je to hloupost, poprvé v životě mi to připadá jako dobrá hloupost. ,,To zní zajímavě,'' odpovím bez skrývaného zájmu, ,,maestro, palec nahoru, tohle by mohl být opravdu skvělý vynález.'' překvapeně se na mě podívá, ,,Myslíš to vážně?'' ,,Vážně''. Maestro se přesune k pracovnímu stolu, zvedne malou, značně začouzenou krabičku, ze které trčí nesčetně mnoho drátků a součástek, a praví: ,,Hmm…tak malé a tolik kouře z toho je…chvílemi jsem měl pocit, že to doopravdy začne hořet, nebo že to dokonce bouchne ještě víc, i s námi.'' no, kdyby to bouchlo ještě víc, je s námi amen. Ani bych se nestihla naposledy pomodlit, ale aspoň bych umřela ve spánku. ,,Zkusíte to sestavit znovu?'' zeptám se váhavě. ,,Nevím,'' řekne a několik vteřin mlčí, ,,možná jsou ty vynálezy vážně na nic, zbytečné, ztráta času…''. ,,Já…bych vám s tím možná mohla pomoct…'' dodám jenom tak náhodou. Podívá se na mě, jakoby právě spatřil ducha. ,,Co?'' nechápu. ,,Ty? Nikdy tě tyto věci nezajímaly.'' ,,Tahle ano.'' ticho. ,,Je to příliš nebezpečné.'' snaží se mě odradit. ,,Pche, nebezpečí, tomu se směji do tváře!'' řeknu rázně. Opět to nepříjemné ticho, tentokrát však trvá mnohem déle. Nervózně začnu občas poklepávat nohou, čekám na odpověď, jsem napnutá jak struna. ,,Dobrá tedy,'' rozhodne se nakonec, ,,ale pod jednou podmínkou.'' ,,Jakou?'' ptám se nedočkavě. ,,Budeš dělat přesně to co ti řeknu, když povím, že něco dělat nebudeš, tak to prostě dělat nebudeš je ti to jasné? Žádné sahání na věci, na které ti sahat zakážu! Žádná manipulace s tím, s čím ti zakážu! Prostě mě budeš v tomto ohledu poslouchat na slovo, jasné?!'' ,,Jasné, naprosto.'' ,,Tak jsme dohodnuti, zítra ráno se vydáme sehnat součástky a nějaké přísady a začneme.''
Když však maestro říkal ráno, nečekala jsem, že tak brzy. Už ve čtyři hodiny jsem musela být vzhůru a čekat, než si maestro namontuje a olejem promaže nohu. ,,Hotovo?'' ptám se nevrle, ,,Nebuď pořád tak nedočkavá, zbrklost se nevyplácí, pamatuj si to.'' ,,No já nevím, kdo mě tu budil o půl čtvrté.'' neodpoví, to je celý on. Naštěstí je už hotov a můžeme vyrazit. Venku se proměníme v netopýry a vydáme se směr Tajné tržiště. Kousek od něj se proměníme do původní podoby a zamíříme do davu, je tady opravdu plno, jeden namačkaný na druhém, takže mi připadá, že název ,,Tajné'' není zrovna na místě. Maestro mě popadne za ruku a zatáhne hlouběji do davu. ,,To ti mám pořád připomínat, že se máš držet u mě?! Jestli se ztratíš, jsi v háji a já tě hledat rozhodně nebudu!'' rozčiluje se. ,,Jo, rozumím.'' a od té doby se ho držím jako klíště. Vejdeme do starého krámu až na konci jedné zapadlé ulice. ''U Thompsona'', to zní spíš jako nějaká hospoda než krám. Uvnitř mě praští do nosu odporný zápach zatuchliny a směsi všelijakých lektvarů. Málem se mi zaslzí oči. ,,Gabrieli, vítej! už jsem si říkal, kdy se zase zastavíš.'' zdraví prodavač pohotově maestra. ,,Zdravím Franku, došly mi nějaké věci a taky jsem už potřeboval provětrat hlavu.'' Prodavač se obrátí na mě, usměje se a odhalí při tom černé zkažené zuby, nebo spíš to co z nich zbylo. ,,To je ta tvoje učeňka viď? Pěkná, jestlipak je i tak šikovná?'' odfrknu si. ,,Jak kdy.'' odpoví bez zájmu maestro. Jak kdy?! Já snad špatně slyším! Pohledem mu to dám také jasně najevo, jenom pokrčí rameny. ,,Tady máš seznam toho co potřebuji.'' odvede maestro téma jinam a podá prodavači kus zažloutlého popsaného papíru. ,,Jistě, akorát ta kyselina sírová mi právě asi došla, podívám, snad tu ještě něco najdu.'' a zmizí v bludišti vysokých masivních regálů. Celou dobu se na maestra ani nepodívám, urazil mě, já se tak snažím a on tohle. Nevypadá, že by mu má ignorace nějak vadila. Za chvíli se ten malý, polo plešatý prodavač vrátí a předá maestrovi všechny přísady, i tu kyselinu sírovou našel. Zatímco maestro hledá pod kabátem peněženku, Frank se rozhodne navázat další konverzaci: ,,Slyšel jsem,že někdo prý zabil toho Wheelova syna ... myslím, že Spika, heh, ale koledoval si o to, neustále se naparoval a myslel si co všechno není, už mi lezl pořádně na nervy, vůbec se nedivím, že ho odkrouhli.'' Maestro se ušklíbne, vytáhne několik bankovek a kovových mincí a předá je prodavači. ,,Také jsem ho neměl zrovna dvakrát rád, ale jak znám starého Wheela, nenechá to jenom tak, i když byl Spike takový jaký byl.''když se chystáme k odchodu plešoun maestra ještě zastaví a začnou si mumlat něco pro sebe, z jejich tajného rozhovoru slyším pouze pár útržků: ,,Gabrieli, měl bys si ...... .... ........ úkryt není ..... má další ..... ....'' po tomto se maestro zarazí. ,,To myslíš vážně?'' prodavač kývne na souhlas. ,,Měl bych.... nedopadne dobře .... svět.'' maestro vypadá dosti znepokojeně. ,,Díky Franku, '' poklepe starému příteli na rameno, ,,musím jít.'' ,,Jistě, sbohem Gabrieli.'' a beze slova opustíme krám. Celou cestu ,,domů'' je maestro podezřele potichu, dokonce i v netopýří podobě! Něco tady nehraje …. Když dorazíme do chatrče, uklouzne na slizkých schodech a málem se přerazí, polekaně vyjeknu a spěchám mu na pomoc, avšak velmi opatrně, abych neuklouzla také. Maestro leží pod schody a se zaúpěním se prohne v zádech až mu snad všechny obratle hlasitě zakřupou. ,,Jste v pořádku maestro!?'' strachuji se. ,,Ano…'' odpoví ne příliš přesvědčivě, ,,jen jsem právě asi podruhé přišel o nohu.'' stočí pohled na rozbitou kovovou nohu. S povzdechem, že to bude muset zase opravovat se ztěžka zvedne, ihned ho podepřu pod rukou, neodporuje, pevně se mě chytne kolem ramen a kulhá po mém boku do pracovny, kde se posadí do velkého starého křesla. ,,Přinesu vám tu nohu.'' nabídnu se a už jsem pryč, trvá mi dobrých 10 minut než sesbírám všechny součástky a i tak mám obavy, že některá ještě určitě chybí, poté opatrně zvednu pochroumanou nohu, tak aby se nerozsypala ještě více, a odnesu vše maestrovi. Ten nepřítomně kouká do zdi v hlubokém zamyšlení. ,,Co se děje maestro?'' zeptám se v naději, že se snad dozvím něco z jeho a Frankova rozhovoru. Žádná reakce. ,,Maestro?'' opět nic, to už mě trochu naštve a přidám proto na hlasitosti: ,,Maestro!'' prudce sebou škubne, ,,C-co?'' zírá na mě, jako by právě spatřil ducha. ,,Ptám se co se děje.'' opakuji a dám si záležet na tom, aby v hlase byla dobře znát naléhavost otázky, aby bylo vidět, že ať už maestro zareaguje jakkoli já se nenechám jen tak snadno odbýt! ,,Ale nic.'' špatná odpověď, nasadím ironický výraz, ,,Mohl jste si aspoň vymyslet lepší výmluvu.'' další pohled směřující ke mně už není zmatený, spíš otrávený nebo dokonce i maličko rozčílený, jako kdyby tím, že jsem se na něco zeptala udělala nějakou neuvěřitelně otravnou či snad špatnou věc. ,,Nemá cenu přede mnou něco tajit, dobře víte, že já vám nedám pokoj dokud se nedozvím pravdu.'' poslouchá a nadzdvihne jedno obočí. ,,No tak aspoň část pravdy.'' dodám nakonec. ,,Máš pravdu, nemá cenu něco tajit, jenže já už jsem toho v životě zatajil tolik, že by ti na to prsty na rukou nestačily.'' odpoví nezaujatě, zaskočí mě a musím se ovládat, aby to na mě nebylo znát, on si toho ale i přesto všimne a ironicky se usměje. ,,A co jste zatajil mě?'' ,,To není podstatné … i když ... máš pravdu, měl bych ti to říct, přece jen to s tebou trochu souvisí, ale ... vůbec nevím kde mám začít.'' Opře si hlavu o dlaň a opět nasadí nepřítomný pohled do zdi. ,,Tak to zkuste, o čem jste se bavili s tím prodavačem Frankem? Něco o úkrytu a o světě, a že něco nedopadne dobře.'' stále mlčí. Kleknu si k němu, naše obličeje jsou jen pár centimetrů od sebe, už skoro zoufale prohlásím: ,,Maestro … prosím.'' Pohlédne na mě těma svýma nádhernýma čokoládovýma očima a já se v duchu propadám do jakési propasti, do pestrobarevné hypnotizující spirály, v mžiku se však vzpamatuji a snažím si imaginárně natáhnout pár facek. Maestro se opře o vysoké měkké opěradlo a já si sednu ,,na turka'' na malém koberečku před křeslem. ,,Kdysi dávno, a když říkám dávno mám na mysli o pár století nazpátek, žili čtyři velmi mocní čarodějové - Čtyři nejvyšší, každý měl nějakou dominantní schopnost, kterou dokázal perfektně ovládat a každý také vlastnil jeden kouzelný klíč, když se ty čtyři klíče spojily, vznikl jeden jediný, zazářil zlatou aurou na znamení, že je kompletní a s jeho pomocí se poté dal odemknout tajný chrám, o kterém věděli pouze tito čtyři čarodějové, výjimečně jejich nástupci, kteří však museli být velmi důvěryhodní, jinak hrozilo velké nebezpečí spiknutí a zrady a následné katastrofy v podobě ovládnutí světa nepravými osobami. Tito čtyři nejmocnější čarodějové byli Agrippa, jenž byl nesmírně moudrý a vládl všemi čtyřmi elementy, Zafar - ten vládl neskutečnou silou, Xavier - byl nejlepší špeh své doby, napůl člověk napůl démon, a poslední Gabriel - jeho specialitou byly lektvary všeho druhu. Bohužel se jednoho stalo, že se tři z čarodějů pohádali, neví se kvůli čemu, ale následkem bylo, že si každý šel po svém, už netvořili celek a nebyli tím pádem už tolik silní, Xavier vycítil jejich slabost a zradil je, ukradl jim jejich klíče a dva zabil, poslednímu se podařilo na poslední chvíli utéct, přišel však o svůj klíč. Xavier se vydal k chrámu, v němž se skrýval předmět s mocí nejsilnější - Kouzelný drahokam, rudý jako krev, uvnitř něj je prý Kříž čtyř nejvyšších. Má nesmírnou moc, skrývá veškerou sílu čtyř nejsilnějších čarodějů - i po jejich smrti! S tímto křížem je možné ovládnout svět. Když se Xavier zrovna chystal odemknout chrám, z ničeho nic se objevil třetí čaroděj a napadl ho, boj to byl tvrdý a oba byli na konci těžce raněni, třetímu se podařilo sebrat tři klíče, čtvrtý si Xavier uchránil, a utekl. Klíče poté byly předány nástupcům, mezi nimi i mě … a Arthuru Wheelovi - synu a nástupci Xaviera.'' koukám na něj málem s otevřenou pusou zuřivě žmoulajíc uzoučký černý copánek v mých vlasech. ,,A vám byl předán čí klíč?'' otážu se zvědavě. ,,Noo…Gabrielův..'' ,,Jaká náhoda, že máte oba stejná jména.'' lehce se pousměji. ,,No…zase až taková náhoda to není, já mám jméno vlastně po něm.'' praví polo šeptem. ,,Aha…takže nějaký vzor?'' zeptám se nejistě. ,,Spíš rodinná záležitost.'' jedno obočí mi vyletí až kdesi vysoko do oblak. ,,Byl to můj otec.'' řekne, když vidí můj překvapený výraz, nenechá se však vyrušovat a pokračuje dál. ,,Starý Wheel se teď snaží dokončit to co jeho otec začal a shromažďuje zbylé klíče, už má dva a dobře ví, že jeden mám i já, takže po mě půjde.'' dokončí svůj příběh, tentokrát zírám spíš polekaně než překvapeně. ,,To jako…že vás chce…zabít?'' jasně, že mi to došlo, ale v tu chvíli nedokážu vymyslet žádnou smysluplnou větu a tak plácám nesmysly. ,,Jo.'' odpoví stručně, je to poprvé co ho slyším říct ,,jo'' namísto ,,ano''. ,,A co s tím mám společného já.'' nechápu. ,,To je právě to co nevím jak ti mám vysvětlit … no … asi takhle, budou tě nejspíš chtít jako rukojmí a ….'' na chvíli se odmlčí, ''možná ti i půjde o život.'' V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, mě půjde o krk?! Když se vzpamatuji z šoku spatřím, že se v maestrových očích nepatrně lesknou slzy. Poté už se mnou celý zbytek večera nepromluví ani slovo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama