Příel je ten, kdo o nás ví všechno a má nás pořád stejně rád. Je to osoba, se kterou se odvažujeme být sami sebou ...

NA BLOGU SE TEPRVE PRACUJE! DĚKUJI ;)

The puppet

2. července 2014 v 20:14 | Happy DemoN |  Kratší
Jednorázovka č. 2 (duben 2013)
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Úsvit. Ta krásná chvíle pro ty, jenž se bojí tmy a nenáviděná chvíle pro spáče, noční příšery a stíny se rozplývají ve zlatavém světle pronikající téměř do každého koutu kouřem a smogem špinavých paneláků a rozsvěcující temné uličky. V šedivých budovách se začínají probouzet lidé, pokud již nejsou dávno v práci, někteří se neohrabaně snaží dostat z postelí a následně rozespale a poloslepě tápou po bytě, jiní zvolili variantu pětiminutového přispání, kdo ví, možná z toho nakonec nebude patnáct minut nebo dvacet, ale třeba jen deset minut zaspání a možná nezaspí vůbec. Také jeden z bytů v sedmém patře nebyl výjimkou. Velký bílý digitální budík se rozřinčí jako siréna, naneštěstí jen kousíček od ucha drobné černovlásky, dívka s leknutím vyskočí a po zjištění co se to vlastně děje bleskově praští po vypínači na tom ohavném přístroji. ,,Proboha! Dej si ten budík tišeji, víš jak jsem se lekl?! Kolik je vůbec hodin?'' stěžuje si mladík vedle ní. ,,Půl sedmé.'' pípne dívka tiše, mladík se zarazí a nechápavě na ni pohlédne. ,,A to ještě spíš? Snídani za tebe nikdo neudělá, nejsi tady v pětihvězdičkovém hotelu..!'' ,,Zrovna jsem se chystala jít.'' mladík si jen zamumlá něco pro sebe a znovu se zachumlá do přikrývky. Dívka vzdychne a vydá se do kuchyně, hlava jí třeští, včera měla spoustu práce a musela být vzhůru pozdě do noci a její přítel se navíc ve čtyři ráno vrátil domů z hospody úplně na mol, neohrabaně odtáhl svou dívku do ložnice, ukojil své sexuální potřeby a usnul tvrdým spánkem, ona spát dlouho nemohla, teď tu stojí o půl sedmé ráno u kuchyňské linky a dělá míchaná vajíčka, v duchu si pořád opakuje proč si to všechno nechává líbit a nadává si, že je tak slabá a má z něj strach. Hodiny plynou pomalu ale dívce to připadá jako věčnost, když je s jídlem hotová, prostře stůl a jde vzbudit přítele, ten ji však jen mrzutě vyhodí, to dívku popudí a jde za ním znovu, mladíka to ale rozčílí také, vyskočí z postele najednou čile jako srna, bolestivě popadne to nebohé stvoření před sebou za ruku a vyhodí je za dveře. Po bledých dívčích lících stékají slzy, proč? Proč se k ní tak chove? Dělá snad ona něco špatně? Určitě ne! Tak proč? Leží na studené kachličkové podlaze a usedavě pláče, pak se začne zvedat, že odejde a v tom se dveře ložnice pomalu otevřou, dívka ztuhne s hrůzou v očích očekávajíc to co se má stát, mladík k ní přistoupí a dá ji facku, která je tak silná, že dívka neudrží rovnováhu a upadne. Mladík se k ní sehne a tichým tónem praví: ,,Bude tu ticho, rozumělas' ?'' Pak se zvedne a odejde zpět do ložnice. Nakonec vstane až kolem půl jedné na oběd. ,,Tohle, že je řízek?! Je to tvrdý jako šutr a planý, nedá se to vůbec jíst, to jsem si měl radši vzít rohlík.'' nadává mladík, nikdy mu není nic dobré, dívku to hodně trápí a zároveň rozčiluje, ale mlčí a nic neříká, má strach, strach z toho, že ji zbije, což bývalo ještě nedávno pravidelnou rutinou kdykoli mu odporovala. ,,Jdu do hospody, ty běž něco nakoupit, lednička je prázdná.'' zvedne se a chystá se k odchodu, když tu se dívka odhodlá a zeptá se: ,,A..nemohla bych jít s tebou?'' mladík se zarazí a překvapeně se otočí, pohled jako by říkal: to snad nemyslíš vážně?,,No … jsme spolu už rok a ty jsi mi ještě ani nepředstavil tvé kamarády, ráda bych je poznala a potom bych někdy mohla já tobě představit své …'' ,,NEPŮJDEŠ se mnou! Rozumíš? Ty moje kámoše znát nepotřebuješ a já NECHCI znát tvoje, prostě nemám zájem a teď šupej, večer tu asi uspořádám nějakou party, tak ať je to tu vygruntované … a ty taky ať se za tebe ani za tenhle byt nemusím stydět.'' a odejde. Tohle už bylo i na ni moc, slzy opět brázdí její tváře. Odpoledne se chtěla pustit do úklidu, ale ten všechen nahromaděný vztek a zklamání se potřeboval dostat na povrch … a také dostal, dívka rozčíleně vytáhla velký černý kufr a naházela do něj všechny své věci, zjistila si autobusové a vlakové spoje a odešla, na nádraží si však vzpomněla, že mu v tom vzteku zapomněla napsat vzkaz, napsala mu tedy sms…a to byla chyba! Přestože mu napsala jen pár minut před odjezdem, ve chvíli, kdy nastupovala do vagonu se objevil na nádraží, popadl ji za ruku a násilím z vagonu vytáhl. ,,Myslela sis snad, že ode mě můžeš jen tak odejít?!'' ,,Chtěla jsem ti to říct osobně, ale neměla jsem čas, jel mi vlak a tys' byl v té tvé hnusné hospodě, prostě to už mezi námi nemá cenu! Chováš se ke mně jako k věci ale to já nejsem! Nejsem žádná tvá hračka! Nenechám si to už líbit! Odjíždím!'' v tu ránu jí na tváři přistála snad nejbolestivější facka, kterou kdy dostala, upadla a z nosu se jí zpustila krev. Lidé okolo to divadlo ignorovali nebo šokovaně sledovali, nikdo z přihlížejících však nezasáhl. ,,Nejsem tvůj majetek!'' křikla na mladíka dívka. ,,To si jenom myslíš.'' ušklíbl se, to dívku šokovalo snad více než lidi kolem mladíkovo chování. Ukázal do dáli nějaké gesto a z davu se vyřítili další dva muži, nejspíš jeho kamarádi, jeden vzal kufr a druhý mladíkovi pomohl dívku odvléct do auta. Neměla na výběr, celou tu dobu se svým přítelem zůstávala, protože jej i přes jeho chování stále milovala, když ale jeho chování začínalo být nesnesitelné, bylo už pozdě. Kvůli své naivitě se stala jeho loutkou…a možná i kdyby tak nivní nebyla, nepomohlo by jí to, teď je v bytě jako v karanténě, nesmí se setkávat s přáteli ani s rodiči, má zrušený internet a nemá ani mobil, zkrátka izolovaná od světa…jak dlouho vydrží?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama